Příchozí mají právo na respekt a spravedlivé zacházení

Do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR dorazila opět novela trestního zákona, která stanovuje skutkovou podstatu nového trestného činu – napomáhání k neoprávněnému pobytu na území České republiky. Možné kriminalizování pomoci cizincům ale vzbuzuje řadu otázek.

Mezinárodní migrace v posledních letech nabyla na významu i v České republice. Z několika nedávno zveřejněných empirických studií postojů české veřejnosti vůči cizincům plyne, že postoje k imigraci jsou převážně negativní. Skoro tři čtvrtiny respondentů jsou přesvědčeny, že imigranti zvyšují míru kriminality, jen o něco méně lidí je názoru, že počet přistěhovalců by se měl snížit, a to i proto, že dle jejich mínění, vláda vynakládá na pomoc jim určenou příliš mnoho peněz. Téměř 60 % je přesvědčeno, že imigranti berou „našim“ lidem práci. Česká veřejnost si nepřeje, aby stát podporoval integraci cizinců, a přitom – kontroverzně – požaduje jejich asimilaci, a tím tedy splynutí s kulturně homogenní českou většinovou společností. Všechny tyto postoje se projevují i v zemích našich sousedů, ale my Češi jsme vůči imigraci a možnému pozitivnímu přínosu z kulturní různorodosti velmi skeptičtí. Pokračovat ve čtení „Příchozí mají právo na respekt a spravedlivé zacházení“

Domácí násilí – o lidskou důstojnost, o zdraví, o život!

Poslední průzkumy ve vyspělých zemích ukazují, že až každá čtvrtá žena, každé šesté dítě a i poměrně hodně mužů se ve svém životě stalo obětí nějaké formy domácího násilí. Zcela alarmující je skutečnost, že v průměru se oběti týrání obracejí se žádostí o pomoc zvenčí až po pětatřicátém případu některé z forem zvůle či útisku.

Pojem domova v nás většinou vyvolává jen ty nejpříjemnější představy. Bezpečí, důvěrně známá zákoutí a vžité obrazce světla i stínu, ať už je kreslí úsvit, odpolední slunce nebo večerní lampy. Nejpodstatnější jsou však hlavně ti, kdo s námi to místo vytvářejí, komu přejeme dobré ráno, kdo nám podává u jídla sůl a koho se v podvečer ptáme, jestli už můžeme rozsvítit. V našich životech bývá domov východiskem i útočištěm, zázemím a místem posily i spočinutí.

Ta představa je v základech našich bytostí tak hluboko a tak pevná, že si nechceme připustit možnost zhroucení takového obrazu. Ano, lidé se někdy neshodnou, děti tu a tam potřebují pevnější vedení a pokud jde o nějaké to uhození, může projasnit zmatené poměry lépe než kdovíjak dlouhé vysvětlování.

Takovým a podobným chlácholením se zaplašuje úlek anebo znepokojení, když se setkáme s určitými příznaky uplatňování síly ve vztazích mezi blízkými. Naneštěstí není zlehčující odezva jen výrazem lhostejného okolí, v mnoha případech bývá také způsobem, jímž se snaží znovu nabýt rovnováhy zaskočená oběť – za žádnou cenu nechce připustit, že by zažité výhružky, projevy útlaku či dokonce útok mohly být počátkem zesilujícího se řetězce útrap, jaký se nakonec promítá do neblahých statistik s přesmutným záhlavím DOMÁCÍ NÁSILÍ. Pokračovat ve čtení „Domácí násilí – o lidskou důstojnost, o zdraví, o život!“

Uprchlíci mezi námi

Migrace jakožto souhrnný pojem pro přesuny lidí, rodin i větších skupin je stará jako lidstvo samo. Vždy je spojena s jevy příznačnými pro dobu, ve které k ní dochází, je svědectvím o pronásledování, nouzi nebo jiných těžkostech, je propletencem svízelného loučení, hledání, tápání a setkávání i střetávání.

V současnosti, snad více než kdykoli předtím, odráží základní problémy lidstva – napětí mezi kulturně civilizačními okruhy, mezi rozdílnými způsoby společenského uspořádání, mezi bohatstvím a chudobou. Země, v kterých byl vymýcen hlad, hromadný útisk a masové násilí, jsou vystaveny tlaku příchozích z méně šťastných částí planety a snaží se čelit v souladu s vlastními civilizačními základy a hodnotami problémům, které z toho vyplývají.

V mezinárodní diskusi těchto zemí převládá nyní postoj, podle kterého je nezbytné poskytovat nevinně pronásledovaným ochranu a azyl v tzv. bezpečných zemích, zatímco ekonomické těžkosti vyvolávající migraci je účelnější řešit v zemích původu humanitárními akcemi a účinnou pomocí. Jakkoliv je obtížné si realisticky představit jiný koncept, nelze popírat, že stávající model řešení problému uprchlíků se potýká se stále většími těžkostmi: Nedaří se tlumit regionální, etnické a kmenové konflikty. Rozšiřují se oblasti postižené hladomorem a krajním strádáním. V tzv. bezpečných zemích správní orgány stále obtížněji zvládají rozlišování uprchlíků pronásledovaných a ekonomických, navíc stále častěji musí čelit růstu xenofobie mezi vlastním obyvatelstvem. Pokračovat ve čtení „Uprchlíci mezi námi“