K péči o děti ohrožené a žijící mimo původní rodiny

Jak ukazují ohlasy z praxe, problém zkvalitnění péče o nejrůznějším způsobem ohrožené děti nelze redukovat na otázku dalšího omezování činnosti zařízení pro ústavní péči o děti.

V oblasti péče o děti bylo za poslední desetiletí vykonáno mnoho prospěšné práce. Oproti předchozím právním úpravám byl změněn základní přístup k péči o děti, které z nejrůznějších důvodů nemohou žít v původních rodinách. Vzhledem k někdejšímu nadhodnocení kolektivní náhradní péče byl např. pojem pěstounské péče u nás zaveden až v roce 1973 a teprve velká novela zákona o rodině v roce 1998 a následné přijetí zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, představovaly zásadní změnu v dosavadních trendech. Od roku 2014 byl pak celý režim rodinného práva převeden do občanského zákoníku, vůči kterému zákon o sociálně právní ochraně dětí představuje speciální úpravy. Právní, metodická i organizační úprava pěstounské péče se po mnoha stránkách značně rozvinula, výrazně se snížil počet dětí v ústavní péči (téměř o 19% mezi roky 2010 a 2015) a značně se proměnily celkové podmínky a příspěvky pro rodiny přijímající děti do dlouhodobé nebo dočasné péče. Pokračovat ve čtení „K péči o děti ohrožené a žijící mimo původní rodiny“

Znovuzískání důvěry a boj proti strachu

Prohlášení Justice and Peace Europe při příležitosti Dne lidských práv (10. prosince): Lidská práva jako nástroj proti sváru a populismu.

Dokument konstatuje, že současný svět stále více operuje se slovy jako je nejistota, nepokoje, obavy, a to ať ve společenských, hospodářských či kulturních sférách. Je to apel na osobnosti veřejného života, aby přistupovaly zodpovědně při rozhodování v celospolečenských otázkách tak, aby nedocházelo k růstu netolerance či dokonce nenávisti.

Nepokoj produkuje strach. Strach a obavy je třeba brát vážně a pozorně naslouchat těm, kteří je vyjadřují. Obavy posilují sklon k populismu, rasismu a nesnášenlivosti. Je důležité analyzovat a pochopit důvody proč jsou takové obavy vyslovovány. Dokument, který schválil výkonný výbor v čele s předsedou Mons. Jeanem-Claudem Hollerichem, arcibiskupem Lucemburským na svém prosincovém zasedání 2016 v Paříži a byl zveřejněn ke dni lidských práv.

Human Rights as a tool against transgression and populism

We live in a world full of unrests in many areas, be it politics, the economy, society or culture. More and more people feel insecure and are convinced that their concerns are not being taken seriously. Accepting transgressions of some public actors risks opening the door to intolerance or even hate crimes. Pokračovat ve čtení „Znovuzískání důvěry a boj proti strachu“

Stanovisko k novele zákona o registrovaném partnerství

K diskusi k výroku ústavního soudu, jímž zrušil zákaz adopce dětí registrovanými homosexuálními páry, a k novele zákona č. 115 /2006Sb. o registrovaném partnerství: Je nutné, abychom si uvědomili, že existuje něco ještě hlubšího a zásadnějšího než naše svoboda a naše práva, a to respekt k druhým, zvláště k těm, kteří své oprávněné potřeby nemohou prosadit sami. Jako jsou děti, jimž chybí fungující biologická rodina.

Narůstající počet zachycených případů týraných, zanedbávaných a zneužívaných dětí je alarmující. Od roku 2009 se u nás zvýšil ze 4447 na 8478 v roce 2014 (ročně zachycených případů). Za rok 2015 se počet těchto dětí opět vyšplhal až na 9433 (dle SPOD/MPSV), a to jsou pouze podchycené případy.

Každého člověka napadne, zda by těmto dětem nebylo lépe v pěstounské péči, ve specializovaných ústavech, zda by je z jejich situace nevysvobodilo osvojení, a to třeba i registrovanými páry. Seriózní diskuse o těchto otázkách je víc než žádoucí. Neztrácejme však ze zřetele fakt, že ti, jichž se tato diskuse týká nejvíce, promluvit dost dobře nemohou. A v celospolečenské debatě se pak bez skrupulí prosazují většinou představy a „práva“ dospělých. Pokračovat ve čtení „Stanovisko k novele zákona o registrovaném partnerství“

Pomáhat a chránit – otevřený dopis ministru vnitra a policejnímu prezidentovi

Když první vyšetřování sporných zásahů policie během návštěvy čínského prezidenta nepotvrdilo, že by policisté jednali na něčí pokyn, ale jen z „přílišné horlivosti“, vedení police si oddechlo. Fakt, že policisté jednají „horlivě“ takovýmto způsobem, může být však ještě víc znepokojivý, než kdyby konkrétní velitel vydal neadekvátní pokyny.

Horlivost české policie, která vyvolává u řady lidí rozporuplné pocity, neprovázela jen návštěvu čínského prezidenta. Ano, mediální pozornost vzbudilo především zamezení pokojné a povolené demonstrace na Hradčanském náměstí, požadavky na odstranění tibetských vlajek, mj. z budovy FAMU či velkoplošného plakátu dalajlámy s Václavem Havlem. Zatímco ale čekáme na detailnější prošetření těchto případů, na sociálních sítích jsou zaznamenány další případy používání neadekvátních donucovacích prostředků, verbální útoky policistů či nepochopitelné blokování dálnice v obou jízdních pruzích vozidly policie doprovázejícími motorkáře z ruského klubu Noční vlci. Těžko bez detailní znalosti posuzovat jednotlivé případy. Nelze se však ubránit dojmu, že konkrétní jednotlivci se nerozhodovali vedeni úvahou, jak by asi na jejich místě postupoval antikonfliktní tým, a už vůbec ne v duchu hesla české policie Pomáhat a chránit. Naopak – jakoby horlivý přístup byl v těchto případech spíš výrazem arogance a mocenské převahy. Pokračovat ve čtení „Pomáhat a chránit – otevřený dopis ministru vnitra a policejnímu prezidentovi“

Senátní návrh zákona o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě

Senátní návrh zákona o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě, který byl nakonec ve svém třetím čtení 15. dubna 2016 Poslaneckou sněmovnou schválen zaznamenal nemalou pozornost politiků a veřejnosti. Na tyto ohlasy nelze nereagovat.

Jsme přesvědčeni o tom, že právě ochrana soukromí jednotlivce a ochrana rodiny se staly úkolem, společným pro všechny lidi dobré vůle. Je nutné pracovat na vytyčení dělící linie mezi podmínkami k důstojnému rozvoji života a životem nesvobody v područí dnes někdy až nelidských pracovních povinností.

Rovněž nové technologie přinesly kromě nových možností pro komunikaci zvýšené nároky na dosažitelnost a na výkon lidí. Zvykli jsme si, že mezi pracovní povinnosti může patřit i požadavek zůstat v dosahu i mimo pracovní dobu. Pracovní doba jakoby neměla ve světě virtuálních týmů a dematerializovaných kanceláří oč se opřít. Kde tedy hledat nějaký opěrný bod v době, která setřela hranici mezi pracovištěm a domovem, mezi veřejným a soukromým? Pokračovat ve čtení „Senátní návrh zákona o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě“