Úspory nehledejme na nesprávném místě

Vývoj vyspělé společnosti je spojen a podmíněn náležitou soustavou vzdělávání. Opravdové vzdělávání spočívá nejen ve vybavování nastupující generace potřebnými dovednostmi a znalostmi, ale jde také o to obeznámit mladého člověka se složitostmi mezilidských vztahů, ve kterých se pohybujeme. Nejsme zdaleka všichni stejní a musíme se s rozmanitostí svého okolí naučit co možná dobře vycházet i v nejrůznějších podmínkách. Vývoj nás přivedl ke snaze o přijetí a uplatňování úcty ke každé lidské bytosti, k uznání nutnosti brát lidské potřeby znevýhodněných a slabých s velkou vážností a solidárním přístupem. Toto se promítá do systémů sociální pomoci a podpory těm, kdo jsou z nejrůznějších důvodů vytěsněni nebo vylučováni z jednotlivých oblastí stále složitějších struktur společnosti. Pokračovat ve čtení „Úspory nehledejme na nesprávném místě“

Pomáhat a chránit – otevřený dopis ministru vnitra a policejnímu prezidentovi

Když první vyšetřování sporných zásahů policie během návštěvy čínského prezidenta nepotvrdilo, že by policisté jednali na něčí pokyn, ale jen z „přílišné horlivosti“, vedení police si oddechlo. Fakt, že policisté jednají „horlivě“ takovýmto způsobem, může být však ještě víc znepokojivý, než kdyby konkrétní velitel vydal neadekvátní pokyny.

Horlivost české policie, která vyvolává u řady lidí rozporuplné pocity, neprovázela jen návštěvu čínského prezidenta. Ano, mediální pozornost vzbudilo především zamezení pokojné a povolené demonstrace na Hradčanském náměstí, požadavky na odstranění tibetských vlajek, mj. z budovy FAMU či velkoplošného plakátu dalajlámy s Václavem Havlem. Zatímco ale čekáme na detailnější prošetření těchto případů, na sociálních sítích jsou zaznamenány další případy používání neadekvátních donucovacích prostředků, verbální útoky policistů či nepochopitelné blokování dálnice v obou jízdních pruzích vozidly policie doprovázejícími motorkáře z ruského klubu Noční vlci. Těžko bez detailní znalosti posuzovat jednotlivé případy. Nelze se však ubránit dojmu, že konkrétní jednotlivci se nerozhodovali vedeni úvahou, jak by asi na jejich místě postupoval antikonfliktní tým, a už vůbec ne v duchu hesla české policie Pomáhat a chránit. Naopak – jakoby horlivý přístup byl v těchto případech spíš výrazem arogance a mocenské převahy. Pokračovat ve čtení „Pomáhat a chránit – otevřený dopis ministru vnitra a policejnímu prezidentovi“

Mlčení by bylo zbabělostí

Prohlášení biskupa Malého k návštěvě čínského prezidenta

„Vítám všechny občanské iniciativy, které budou během návštěvy čínského prezidenta nenásilným a klidným způsobem požadovat, aby naši představitelé odpovědně při oficiálních jednáních spojili ekonomické dohody s otázkou lidských práv v Číně. Mlčení by bylo ostudou a zbabělostí.“

Václav Malý, biskup
24. 3. 2016

Biskup Václav Malý jako předseda rady Iustitia et Pax pravidelně podniká cesty do zemí, kde křesťané, ale ani ostatní občané nemohou žít svobodně. Své poznatky si nenechává pro sebe, ale přednáší, pořádá debaty a často využívá pozvání do médií. V roce 2005 měl možnost vidět nelehký život křesťanů v komunistické Číně. Při svém neoficiálním pobytu se tehdy setkal se zástupci disentu, obhájci lidských práv i členy jednotlivých církví.

Aleš Pištora

Odešly statisíce do všech končin světa

Ten, kdo bude s vámi přebývat jako host, bude vám jako domorodec mezi vámi. Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské. (Levitikus 19;34, ekumenický překlad 1996)

V létě letošního roku u nás dlouhodobě pobývalo téměř čtyřistapadesát tisíc cizinců ze 182 států. Velká většina z nich by asi dala přednost pobytu ve vlastním původním prostředí, ale pronásledování, útisk či nouze je přiměly k vycestování za bezpečím, svobodou nebo lepšími podmínkami obživy. Není to bohužel v dnešním světě nic neobvyklého a v porovnání se zeměmi sousedícími s ohnisky lokálních konfliktů (např. Turecko, Jordánsko, Itálie) nejde také o tak zoufalé počty zbědovaných uprchlíků, avšak i v našem středoevropském zátiší poměrné stability k nám občas dolehnou překvapivé zvěsti o téměř neřešitelných těžkostech některých spoluobyvatelů cizího původu. Jednou to jsou stovky námezdních pracovníků, které najaly pochybné pracovní agentury za nepředstavitelně nevýhodných podmínek pro jednorázové práce a po určitém čase zůstaly bez prostředků a bez naděje na další zaměstnání. Jindy jde o případ z řady situací vyvolávaných zvláštním nastavením zdravotního pojištění zde pracujících cizinců – když kupř. pojištěná cizinka porodí dítě, které potřebuje nákladnou péči v inkubátoru, novorozené dítě nikdo není povinen a ochoten pojistit, ale rodiče jsou povinni platit obrovské částky bez možnosti tomu předejít. Ovšemže je nesnází vyvolaných pobytem v cizím a často i kulturně značně odlišném a nesrozumitelném prostředí mnohonásobně více, což velké množství zdejších lidí také nedobrovolně zažilo na vlastní kůži v několika uprchlických vlnách minulého století. Pokračovat ve čtení „Odešly statisíce do všech končin světa“

Nejsme a nebudeme tu sami

Naše země přestala být stejnorodým ostrůvkem v moři evropských národů. Od roku 1990 se celkový počet cizinců u nás zvýšil více než desetkrát a dosáhl celkového počtu kolem 450 tisíc, tedy zhruba 4,5 % zastoupení v populaci. Je vysoce pravděpodobné, že tento vývoj bude nadále pokračovat.

Především je nezbytné neuhýbat před tímto tématem a učinit jej předmětem obecné rozpravy. Nelze ho nadále chápat jako cosi, co zajímá pouze charitativní a humanitární organizace – soužití s příchozími je již pro mnohé otázkou dnešní každodennosti, ostatní to čeká v blízké době. Dále nelze jenom přihlížet, až společenští vědci rozřeší teoretické problémy s pojmy jako multikulturalismus, integrace, asimilace a jiné. Bez ohledu na diskuse o těchto otázkách dnes víme, že je potřebné co nejvíce usnadňovat (a také požadovat) začleňování příchozích do naší společnosti. Takřka samovolný vznik izolovaných etnických komunit ve vyspělých evropských zemích a jejich udržovaná etnická a kulturní odlišnost vedly často k sociálnímu vyloučení nastupujících generací, ke vzniku pocitu odcizení a následně k extrémistickému či dokonce kriminálnímu jednání. Pokračovat ve čtení „Nejsme a nebudeme tu sami“