Považujme tento slogan za výraz odpovědnosti současných dní, kdy se ukazuje, jak důležité je pravdivé informování a vědomí osobní odpovědnosti nejen za sebe, ale i za naše okolí, naše rodinné příslušníky a i ty, které třeba potkáme na chodníku či při nákupu.
V době ekonomické prosperity, relativního blahobytu a sebejistých plánů na všech úrovních společnosti náhle a nečekaně vstoupila do našeho života krize. Zasáhla nás ze zcela nových a neočekávaných pozic. Životu nebezpečný virus, který se lavinovitě a neviditelně šíří a pro část nemocných hrozí smrtí, přinutil hygieniky a vládu, aby sáhli ke zcela mimořádným a historicky nejrozsáhlejším karanténním opatřením.
Někteří lidé však hygienická opatření nechtějí respektovat. Každý z nás má ale možnost se pídit po informacích ze zemí, kde se již epidemii daří brzdit. Ti, co závažnost situace chápou, se pustili do dobrovolného a domácího šití roušek, když je nedokázaly zajistit státní instituce a tím naplňují heslo, Chráním druhé – chráním sebe. Obce a neziskovky mají zásluhu na organizování dobrovolníků pro pomoc seniorům a ohroženým spoluobčanům. Firmy nabídly své výrobní kapacity k náhradnímu zajištění ochranných pomůcek, vědecká centra své kapacity na testování virové nákazy. Oceňme činnost viditelných i neviditelných osobností v místních komunitách, které posilují soudržnost a vzájemnou odpovědnost. Velká úloha v tomto dění přináleží křesťanům, ale i všem těm, kteří vnímají a dokážou žít obsah evangelia bez ohledu na vyznání.
Získávejme tak zpět důvěru v to, že jako společnost můžeme v boji se zákeřným novým nepřítelem a konec konců i sami před sebou obstát. Aktuální krize ukazuje to, co si křesťané připomínají v čase půstu, a sice jak jsme jako lidé křehcí a smrtelní. Všichni také na vlastní kůži pociťujeme, jak jsme jako lidé spjati s druhými, jak se navzájem potřebujeme. Vymoženosti moderní doby při potřebě dodržovat karanténní opatření se tak stávají neúplnými.
Virová nákaza zaskočila nejen politiky, kteří těžko hledají slova povzbuzení a přiznávají, že situaci v některých případech podcenili, zaskočila nás všechny, celou planetu. Je třeba ale ocenit kroky, které byly přijaty k zajištění ochrany a omezení šíření infekce. Pro křesťany je nynější období půstu výzvou k obrácení k Bohu, upřednostnění toho podstatného, co činí život lidským. Nastalá krize je i výzvou pro každého z nás pochopit a přijmout hlouběji svoji odpovědnost nejen za sebe, ale i za druhé, za svoji obec, za zemi, ve které žijeme. Nenechme prohlubovat strach a obavy nejrůznějšími dezinformacemi a lichvářskými nabídkami. Naši lidskou důstojnost neochrání na prvním místě zákony a Ústavy, ale naše úsilí hájit respekt k lidské důstojnosti druhých, a nakonec i každý z nás se chce takového respektu vůči sobě dočkat.
Jaké ekonomické škody jsou akceptovatelné při obraně nejslabších? Ptají se politici, lékaři i ekonomové a koneckonců i voliči. Všichni čelíme nutným rozhodnutím, aniž bychom měli v ruce dostatek informací a možnost připravit se na etické zásadní souvislosti. Uvědomme si ale, že v tomto horečném tempu se utvářejí hodnotové normy pro budoucnost. Jádrem norem pro budoucnost musí být dospělá odpovědnost, schopnost dávat odpověď na životní výzvy. Obhájit své jednání před vlastním svědomím, před druhými, před Bohem, který svěřil Zemi nám všem a chce naše dobro. Nečekat jen na „cosi“ s často vnímaným úšklebkem:.. „co ti nahoře vymyslí“.
Zdá se, že globální charakter krize přinese tak rozsáhlé změny, že si budoucí sociologové a filozofové určitě budou klást otázku, jestli se představa trvalého ekonomického růstu nestala pro nás velkou modlou a jestli jsme díky tomu nezapomněli na schopnost zastavit se, hledat hlubší smysl života v dobrých mezilidských a mezigeneračních vztazích, vnímání daru nového života jako zázraku a vnímat ochotu přispět něčím pro své okolí jako samozřejmost.
Velikonoce mohou být i výzvou uvědomit si, že náš život má více než ekonomický rozměr a to podstatné se děje ve zcela jiné rovině, někdy i při nutnosti oběti. V trnové koruně Kristově můžeme spatřovat i jakési propojení s názvem nově zjevené viru. Předvelikonoční období je ale očekáváním nové naděje, něčeho, co přináší osvobození od zajetých mechanizmů myšlení a životních důrazů na mnoho nepodstatných věcí. Pojímejme ho ve smyslu nadějné vize nového života.